Časté dotazy

Jak se stát dobrovolníkem?

Chcete-li pejskům v útulku zpříjemnit pobyt, přijďte a vezměte ho na procházku. Pejsci Vám budou vděční, rádi se projdou, pomazlí a zároveň nám to velmi pomůže při socializaci chlupáče.

Není na tom nic složitého! Stačí přijít a seznámit se s pravidly venčení. Po předložení dokladu totožnosti Vám bude vystavena venčící kartička, kterou je nutné mít vždy u sebe a můžete vyrazit na procházku. Čas není nijak omezen, ale musíme samozřejmě zohlednit případný zdravotní stav zvířete, aktuální počasí a další faktory spojené s venčením.

Kdo může venčit?

• Osoba starší 18-ti let
• Děti mladší 15-ti let, mohou venčit pouze v doprovodu osoby starší 18-ti let
• Osoba od 15 do 18 let, může přijít venčit i samostatně, ale potřebujeme podepsaný souhlas od rodičů –  POUČENÍ PRO RODIČE – venčení psů nezletilými osobami. Souhlas lze stáhnout zde, vytisknout a přinést vyplněný přímo do útulku. Popřípadě Vám bude v útulku k dispozici již vytištěný.

Kam s pejskem na procházku?

Jelikož se v útulku nachází převážně nalezení, týraní, nesocializovaní pejsci, doporučujeme pohybovat se s nimi v nejbližším okolí útulku. Nebráníme se však ani procházce ve městě či delšímu výletu. Vše je pouze na domluvě s personálem útulku, který chlupáče zná nejlépe.

Můžu vzít s sebou i svého psa?

Ne! Prosíme nechte své psí kamarády doma, vzhledem k neznámé minulosti našich svěřenců si nemůžeme být nikdy jisti jejich reakcí.

Musím se předem ohlásit?

Ano! Ne vždy je v útulku dostatek vhodných pejsků k venčení dobrovolníky, proto Vás žádáme o předchozí domluvu na některém z uvedených kontaktů. Venčení psů  je možné pouze v návštěvní době pro veřejnost.

Těšíme se na viděnou 🙂

Vyhlídli jste si u nás svého budoucího člena rodiny a zajímá Vás, jak probíhá samotný proces   adopce? Není na tom nic složitého.

Pro adopci je nutné splnit tyto podmínky:

-zvíře si může osvojit pouze osoba starší 18 let

-osvojit zvíře si může pouze osoba s trvalým pobytem na území České republiky

-svěření do péče se řídí potřebami konkrétního zvířete

-zvíře, které je zvyklé žít celý život v bytě, nemůže být vydáno k celoročnímu pobytu venku

-pro psy s problematičtějším chováním platí zvláštní režim výdeje (větší zkušenosti, více návštěv zájemce, společné vycházky, postupné zvykání, atd…)

-zvíře z útulku si musí vyzvednou osobně sám budoucí majitel!!! (z útulku si nelze osvojit psa či kočku pro někoho, komu to dáte jako dárek)

Pokud jste si vybrali chlupáče a splňujete všechny výše zmíněné podmínky, tak nás co nejdříve přijďte navštívit během otevírací doby pro veřejnost nebo nás kontaktujte na uvedených telefonních číslech, emailem nebo prostřednictví facebookového profilu útulku. Rádi s Vámi probereme konkrétní vlastnosti pejska, jeho i vaše potřeby. Budeme se Vás ptát na řadu informací ohledně bydlení a rodiny. Každý pejsek má jednoduše své nároky a na nás je najít jim co nejvhodnější majitele, aby byli konečně spokojení a do útulku se už nevrátili.

Při samotné adopci/osvojení vás požádáme občanský průkaz a sepíšeme s Vámi závaznou smlouvu. Do útulku si prosím přivezte obojek, vodítko nebo přepravku. Dále vás požádáme o uhrazení adopčního poplatku dle platného ceníku útulku.

Se vším Vám moc rádi pomůžeme a poradíme.

Osvojením zvířete z útulku změníte život jak sobě, tak chlupáčkovi, který prozatím neměl dostatek štěstí v hledání stálého domova. Ačkoli se snažíme, aby u nás byli všichni spokojení a šťastní, nic se nevyrovná domovu a lásce od pravého páníčka! V útulku se nacházejí zvířata toulavá, týraná nebo opuštěná. I přes to se tato zvířata snaží navázat pevné pouto s lidmi a zapomenout na to špatné. Když se to podaří, tak jsou vděční a lásku vám oplatí milionkrát nazpět.

PODLE ČEHO SI VYBRAT ČTYŘNOHÉHO KAMARÁDA?

Co je důležité je očím neviditelné! Tento citát platí u vybírání chlupatého kamaráda minimálně čtyřnásob! Vzhled chlupáčů málokdy vypovídá o tom, co si nesou uvnitř. Každý pejsek i kočka si zaslouží trvalý domov, i když se třeba nejedná o krasavce. Stejně tak má každé zvíře své potřeby. Ne každý pejsek může být celoročně venku nebo naopak v bytě. Někteří pejsci jsou ničitelé, hraboši a divoši, ti vyžadují hodně péče, dlouhé procházky a aktivní páníčky, kteří na ně mají dostatek času a prostoru. Naopak řada pejsků a kočičáků by nejradši prospala celý den na gauči nebo nejlépe na klíně s nepřetržitým drbáním a hlazením. S našimi svěřenci trávíme hromadu času, proto dokážeme odhadnout, pro koho je pejsek vhodný a naopak. Nechte si od nás poradit, naším cílem je najít opravdu tu nejlepší rodinku a zajistit, aby zvíře našlo trvalý láskyplný domov. Myslete tedy prosím hlavně na potřeby zvířete i ty vaše. Vybírejte srdcem a hlavou, nikoli očima.

Odchyt nalezených, opuštěných a toulavých zvířat (psů, koček) je v souladu s platnými právními předpisy prováděn výhradně na území města Chrudim a smluvních obcí.

Odchyt zvířat provádí pracovníci útulku, ve spolupráci s městskou policií, na základě oznámení Městského operačního střediska Městské policie Chrudim, nebo osobou pověřenou smluvní obcí.

V případě nálezu toulavého, či opuštěného psa, kočky na území města Chrudim volejte Městskou polici na tel. 156.

V případě nálezu psa, kočky v jiné obci kontaktujte obecní úřad (starostu obce).

Odchyt koček (platí pouze pro kočky nalezené na území města Chrudim):

Kapacita útulku pro kočičky je 3-6 míst. Slouží nám pro umístění dva kotce. Jeden je používán pro nově přijaté svěřence jako ,,karanténní´´ a druhý kotec je po většinu roku obsazen zdravými, či již vyléčenými kočkami k adopci.

Do útulku jsou tedy přijímána hlavně koťata (velmi malá), která by se sama o sebe nepostarala a nadále umisťujeme kočky jevící známky onemocnění nebo zraněné ( např. sražené autem, pokousané od psa, týrané … atd.).

Kočka je sama o sobě teritoriální zvíře. To znamená, že má v přírodě svoje teritorium, ve kterém se pohybuje. V teritoriu loví myši, nebo se jen tak prohání po světě. Kočka se může klidně toulat i několik dnů a pak se zase vrátí domů. Je spokojená a netrpí. Pokud je kočka velká, zdravá a nejeví známky choroby tak ji prosíme ponechte běhat. Určitě se vrátí domů. Pokud kočička jen odběhne od svého domu a chvíli se toulá, neznamená to, že se musí hned zavřít za mříže útulku, kde je menší pravděpodobnost shledání s majitelem. Kočka je jiná než pes a to bychom si měli uvědomit. Umí se o sebe postarat.

Povinné čipování psů vešlo v platnost dne 1.1.2020. Výjimku mají pejsci, kteří jsou tetovaní před datem 3.7.2011.

Povinnost načipovat psa má chovatel, nikoli veterinář! Pokud pejsek není načipován, automaticky není platná ani vakciace na vzteklinu, která je stejně jako čipování povinná ze zákona. Nenačipovaný pes se musí hládit  na krajskou veterinární správu, která může udělit pokutu až do výše 50 000 Kč. Samotná cena čipu se přitom pohybuje kolem 500Kč.

Čip se aplikuje zvířeti na levou stranu krku do podkoží. Povrch čipu je speciálně upraven, aby na něj tělo nereagovalo jako na cizí těleso a pro zvíře je tedy zdravotně nezávadný. Životnost čipu je neomezená a aplikuje se větší dutou jehlou. Aplikace trvá pár vteřin, a pes /fena často ani nepostřehne, že se něco děje.

Důležité je čip zaregistrovat! Spoustu lidí si myslí, že tím, že je zvíře načipováno, tak je automaticky registrováno. Tak to není. Registraci provádí majitel, nikoli veterinář. Existuje hned několik registrů, kam pejska můžete zaregistrovat. Mezi nejznámější patří: narodniregistr.cz, backhome.cz, centralniregistrzvirat.cz, identifikace.cz a další.

V praxi nám pak čipy usnadní spoustu práce při hledání majitele zatoulaného zvířete. Když se k nám dostane uličník, který si vyrazil na samoprocházku, nebo se třeba něčeho lekl a utekl majiteli, my jen čtečkou načteme číslo čipu a kontaktujeme registr, ten potom přímo kontaktuje vyděšeného majitele, kde se pejsek nachází a rodinka je brzy zase kompletní třeba během pár hodin namísto několika dní.

Někdy se ptáme, zda-li jsme ještě vůbec lidmi a jakým právem se člověk pasuje na toho nejlepšího a nejvyspělejšího tvora, který obývá naši planetu. Jsou totiž momenty, kdy jsme z lidí velmi zklamaní a nešťastní. Někdy se setkáváme s krutostí, kterou si lidé vybíjejí právě na zvířatech. To nás nutí zamyslet se, zdali nejsme zvířata spíše my.

Definici týrání zvířete upravuje zákon č.246,92 sb. Patří sem například:

• Nutit zvíře k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a biologickým schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly.
• Omezovat výživu zvířete.
• Omezovat pohyb nutný pro určitý druh zvířete, pokud by omezení způsobilo utrpení.
• Chovat zvířata v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení.
• Provádět chirurgické zákroky za účelem změny vzhledu zvířete (např. kupírování uší, ničení hlasivek… apod.).
• Zacházet se zvířetem, přepravovat je nebo je pohánět způsobem, který vyvolává nepřiměřenou bolest, utrpení nebo poškození zdraví anebo vede k jeho neúměrnému fyzickému vyčerpání.

Co tedy dělat v případě týraného zvířete?

Pokud jste si vědomi týrání konkrétního zvířete, prosím neztrácejte čas a obraťte se na příslušný orgán, bohužel útulek sám zakročit nemůže. Týrání můžete nahlásit na obecní úřad, policii ČR, krajské veterinární správě (KVS) či státnímu zastupitelství.

Oznámení můžete podat písemně, ústně nebo telefonicky. Pak příslušný orgán vyhodnotí a prověří situaci. Přestupky jsou dále řešeny obecním nebo městským úřadem. Pokud se bude jednat o trestní čin, tak případ přejde k soudnímu řízení.

Prosím myslete na to, že i zvířata cítí bolest – jedná se o živé bytosti s duší, kteří se nemohou bránit sami. Tato zodpovědnost je tedy na nás.  Nepřehlížejme jejich utrpení a chovejme se jako lidé.

Téma kastrace je často předmětem diskuze jak u nás v útulku, tak u veterinářů a mezi chovateli. Často lidé nechtějí pro svého mazlíka kastraci, protože se jedná o operaci a každá operace s sebou nese jisté riziko. Toto riziko je ovšem velice minimální a dnes existuje řada metod, které neobnáší prakticky žádné. Proč tedy kastrovat?

• Zdravotní důvody

Kastrace je u fen jedním z preventivních opatření proti zánětu dělohy, nádorům mléčné žlázy, hnisavým zánětům dělohy, falešné březosti nebo i cukrovky. Časnou kastrací se riziko vzniku nádoru sníží až o 95%. Často se setkáváme s větou „Fenka by měla mít štěňata alespoň jednou za život, aby byla zdravá“. Jedná se ale o jeden z největších mýtů zvířecího světa. Porod je pro fenečku velice náročný, vysilující a může dopadnout fatálně. Po zdravotní stránce porod fenečce nijak nepomůže. Kastrace psů zabraňuje problémům s prostatou a nárůstu různých typů nádorů. U koček zamezí nástupu mrouskání, které je pro kočku velice vysilující a nepříjemné. Stejně jako u fen se kočkám vytváří nádory mléčné žlázy, které jsou velice často zhoubné a pro kočičku znamenají rapidní zkrácení života. Nekastrovaní kocouři se často účastní různých šarvátek, a tak u nich dochází k častějšímu přenosu nemocí.

• Změna chování

Mnoho majitelů se bojí, že kastrací se změní povaha zvířete a bude tloustnout. Je pravda, že povaha zvířete se změnit může, ale i to je další důvod pro kastraci. Kastráti jsou klidnější, méně konfliktní a nemají sklony se toulat. Každý, kdo má nekastrovaného psa určitě zná jeho naříkání po hárající fence. Pejsek je nešťastný a dělá vše pro to, aby se za ní dostal. Fenečka je v první fázi hárání nervózní a nesvá. Pak začne krvácet, a pokud není šikovná a neuklízí si po sobě sama, musí nosit kalhotky, nebo za ní lítáme jako pominutí s hadrem. Kočky jsou vyčerpáni mrouskáním a neví co se sebou, nastavují zadeček všemu, co potkají. Kocouři se potulují často i několik dní a dost nepříjemně značkují močí. Všem těmto nepříjemnostem – jak pro zvířata, tak pro nás – se dá předejít kastrací. Při správném krmivu pro kastráty a dostatkem pohybu se pak nemusíme bát, že by sad zvířátko trpělo obezitou.

• STOP MNOŽÍRNÁM

Kdo z nás neslyšel o množení? Bohužel Česká Republika je na předních místech množení psů ve světě. Fenečky jsou zneužívané k přehnané produkci štěňat, o které se ani nezvládají starat. Štěňata vyrůstají v naprosto otřesných podmínkách. Ve špíně, ve stísněném prostoru s výkaly, nedostávají kvalitní žrádlo, veterinární péči, natož lásku a slušné zacházení. Poté jsou štěňátka od matky oddělena často dřív, než zvládnou samy přejít na tuhou stravu. Množitelé se k nim nechovají jako k živým bytostem, ale jako ke zboží, proto mezi sebou kříží prakticky všechno. Narozená štěňata mají potom řadu chorob přenášených geneticky, které se projeví často až v průběhu života, proto koupené štěňátko „za pár kaček“ je naopak později finančně náročné a za léčbu nemoci se dostaneme až na deseti tisícové částky, pokud je vůbec nemoc léčitelná. Stejně jako choroby se přenáší i povaha zvířete. Často jsou pejsci z množíren neurotičtí, psychicky nevyvážení a teritoriální, přece jen se snaží přežít sami od sebe už od útlého věku, a to se na povaze pejska podepsat musí. Proto prosíme, KASTRUJTE neuchovněné feny ale i psy.

Inzerátů „daruji kotě“ je přes rok snad stovky. Najít majitele hned pro pět koťat naráz není jednoduchý úkol – hlavně když jich je na každém rohu dalších pět a útulky praskají ve švech. Na vesnici se stále setkáváme s topením koťat. Když pomineme zabití nevinného zvířete jen pro neopatrnost majitele, jedná se o porušení zákona č.246/sb.1992. Nekontrolovaná reprodukce koček je velikým problémem, který by se měl určitě řešit! V sedmi letech může nekastrovaný kocour a nesterilizovaná kočka vyprodukovat až 781.250 koťat. Tato koťata po většinou nenachází trvalý domov a končí buď v útulcích či na ulici nebo svůj boj o život prohrají. Je důležité kastrovat kočky, ale i kocoury. Sice vám kocour nedonese domů koťata, kterým byste museli hledat domov, ale za rok stihne obejít kolem 5 koček a vyprodukovat až 30 koťat. Existuje několik kastračních programů, které se zabývají nekontrolovanou reprodukcí koček a jsou ochotni finančně přispět v případě nouze.

Prosíme KASTRUJTE své miláčky. A ušetřete jim, sobě i nám zbytečné trápení a práci.